Pro každého člověka je zábava úplně něco jiného. Protože někdo se třeba baví tím, že si třeba maluje obrázky. A Tohle byl zrovna můj případ. Moji rodiče i prarodiče mi říkali, že když jsem byla malé dítě, že moje největší záliba byla taková, že jsem si sama kreslila obrázky nebo jsem vymalovávala různé obrázky anebo tvary. A mě to bavilo a já si říkám, proč můj syn nemůže být taky takový. Mému synovi je šest let a vůbec ho nebaví malovat ani kreslit obrázky. Vždycky, když mu koupím nějaké pěkné omalovánky, třeba o autíčkách, která má rád, tak stejně ho to nebaví.
Vždycky vydrží malovat třeba deset vteřin, potom odejde. A už nic nechce dělat. Takže nejraději syn se baví tím, že má mobilní telefon anebo tablet anebo počítač. Já vím, že je dvacáté první století a že je tohle naprosto normální. Jenomže zase normální není čas, aby u toho se dělal nonstop. Takže aby se syn zabavil, aby měl nějakou jinou zábavu jenom elektroniku, tak mu taky věnuji čas tím, že si se synem hraji opravdu často pexeso anebo hrajeme karty prší. Tohle se synovi líbí a občas taky jdeme k babičce, kde taky hrajeme různé karty, a to hlavně že karty žolíky. A tohle syna opravdu moc baví.
I když samozřejmě nezná úplná pravidla hry žolíky, tak ale je rád, že se taky může zapojit. Takže si s babičkou rády a vždycky alespoň půl hodiny takhle hrajeme, aby se syn zabavil. Pořád lepší hrát tohle, než abych stále seděl doma na zadku a hrál si jenom s mobilním telefonem. I když to je pro něj zábava, já to chápu, ale víte, život je prostě život a každý má jinou zábavu. Ale taky jistě mějte stále na paměti, že by se vážně nehodilo, abyste taky někoho nutili do něčeho, co by nechtěl dělat. A mě by se taky nelíbilo, kdyby mě někdo nutil se dávat na extra romantický film. Ty nesnáším. A jaké filmy máte rádi vy?